První dotyky...
Vlastně jsem přišel na to, že psát opravdový blog je pro mě zbytečně luxusní řešení. Navíc kouzlo aplikací jako je Twitter tkví hlavně v jejich kompaktnosti, jednoduchosti a vlastně geniálním nápadu.
Jak jsem se dostal k Twitteru netuším, ale co vím je, že mě zasáhly dvě vlny zájmu. Jedna, zcela překvapivě, hned po přihlášení. Bez dlouhého zapírání jsem smysl nepochopil. Dostal jsem se k ní až s časem, s odhalením serveru Follow, která mi ukázala, některé přispěvatele, které stojí za to sledovat. A jsou to právě lidi, co tvoří Twitter tak geniální. Jako vlastně u každé sociální sítě, jenže zatímco s Facebookem jsem stále více nespokojený, s Twitterem je to naopak.
140 znaků je, ale občas až příliš málo. A můžete se věty snažit ořezávat až na kost, stejně to nepomůže. Tím se, ale dostáváme k Posterous. A tak jsme tady, na jednom místě, které umožňuje publikaci ze všech myslitelných zdrojů. Přes Facebook, Twitter až k YouTube.
Zatím půjde spíš o zkoušky, ale kdo ví. Třeba si to zamiluji stejně jako Twitter.
