Stav politické scény
Pokaždém článku v novinách, při pohledu na nadživotní bradavici Paroubka, nebo při další korupčí aféře mám nutkavé pocity napsat o naší politické scéně něco nelichotivého. Sdělit těm natvrdlejším, že je něco špatně.
Vždycky skončím u úvodu.
Chci toho popsat tolik, ale vtěsnat tu záplavu myšlenek do pár řádku, aby z toho pořád zbylo něco čtivého, je nemožné. A dnes, když jsem se znova pokoušel o nemožné, mě došlo, že to je největší problém dnešní politiky.
Vyjmenujte všechny její nedostatky a tak dlouhý článek Vám nikdo neotiskne. Zkusit to opačně? Twitter na to bohatě stačí.
Jenže ta největší chyba není nahoře, nýbrž dole. Pořád nám totiž zůstává právo vyjádřit se a projevit nesouhlas. Dokonce si stále můžeme vybrat koho budeme volit. Ten luxus tu dlouho let nebyl. A je to vidět.
Rozesmívají mě hádky oranžových a modrých o to kdo je větší zloděj. Kradou obě barvy. A asi ne jenom oni. A přece všechno se za celou moderní historii zde mění pouze jejich pořadí.
Myslím, že toho bylo dost. Nebudu Vám říkat koho máte volit. Přečtěte si stranické programy a zkuste přitom u toho myslet a nenechat sebou manipulovat. Až najdete Vám nejsypmatičtější, dejte té straně hlas ať je to kdokoli. Možná nevyhraje, ale konečně by započala změna.
A když bude nejhůř, pořád tu máme právo demonstrovat. Myslím, že je na čase ukázat, že občani nejsou jen čísla v průzkumech, ale že jsme také morální barometr. Ten, který politice tolik chybí.
