To, že sem hodinkový fanatik a dokážu v metru sledovat něčí ruce klidně pět minut, abych zjistil o jaké hodinky se jedná asi nevíte. Sem zvyklej je nosit na ruce prakticky denně, ale celkem jsem chápal okolí, kterému je upřímně úplně ukradené jestli jde o Rolex Submarine, nebo nějakou lacinou kopii.

Ke své smůle sem si svoje vlastní poškodil tak, že jsem je skoro měsíc na ruce neměl. Používal sem tedy místo toho iPhone. Moje náhradní Festiny bohužel umřely pár sekund poté, co sem je přeřídil. Což vůbec ukazuje na výhodu mechanických strojků. V takovým případě bych je natáhnul a nemusel bych nikam běhat na výměnu baterky.

A teď konečně začíná ta neuvěřitelně subjektivní část tohohle článku. Jak proboha někdo může říct, že je lepší používat hodinky na mobilu? Bezesporu je to levnější. Ale to je asi jediná výhoda. Možná by někdo mohl začít tvrdit něco o přesnosti, o změnách času a data, ale to je irelevantní. Pokud na to budete mít a obětuje částku, za kterou Vás manželka posléze zastřelí, tak to můžete mít i na hodinkách (krom té letní blbosti s časem). 

Permalink | Leave a comment  »

Ačkoli před rokem bych na Apple a jeho MacBooky nepomyslel ani omylem a preferoval sem větší notebooky, tak před pár dny sem si pořídil MacBook Air 13" 256.

Abych to vysvětlil, začlo to všechno iPhonem. A v tu chvíli sem si říkal, že by nebyl špatnej nápad si do školy koupit něco menšího než 17" VAIO, které už vypadalo, že má něco zasebou. Budiž, jenže co si teda koupit? Něco malého, 13"-14", větší rozlošení displeje než je 1280x800 a jeho ekvivalenty, velká výdrž na baterku, nízka váha a co nejmenší hluk.

O výkon mi nešlo. Hry už prakticky nehraju a těch pár zvládne i nějaká ta lepší integrovaná grafika s přehledem. Je to můj jediný počítač - funguje prakticky nonstop - na cestách vlakem, ve škole a doma. Protože už jsem iPhone měl, napadlo mě se podívat i na MacBooky. Pro verze mě nějak dvakrát nezaujala. Výdrž totožná, rozlišení displeje menší a hlavně je těžší a ne tak tenká. Ale Air?

Malá, tenká placka o váze 1,3 kg. Rozlišení 1440x900 a výdrž okolo 7 hodin? Perfektní. Nějak jsem nepřemýšlel a druhý den byl doma. Nemyslím, že by byla potřeba ho dvakrát popisovat. Chtěl sem napsat pár rysů, kterých jsem si za těch pár dnů stačil stihnout.

Co se mi líbí

• Velikost a váha - Není uplně nejlehčí ze všech, ale to se mu snadno odpustí. Zpracování a hliník je perfektní. Snadno se čistí, nejsou na něm otisky prstů a přitom vypadá sexy. Ďábelsky sexy.
• Podsvětlená klávesnice a automatická regulace jasu - Je to geniální, večer je to neuvěřitelně velká pomoc. Mrzí mě, že to nemá víc notebooků. A regulace se hodí hlavně na cestách - šetří to baterku a já si nemusím hrát v jednom kuse s tlačítkama jasu.
• Gesta a touchpad - 7 let návyků na klasický touchpad asi nikdo nevymaže přes noc, ale na ten na MacBooku sem si zvyknul hrozně rychle. Je opravdu velkej, skvěle se s ním pracuje. A gesta fungujou, je to navykový, stylový a navíc efektivní.
• Nabíječka a MagSafe - S nabíječkama je vždycky problém, buď jsou hrozně dlouhý nebo krátký. Na Macu se dá vybrat, konec adaptéru je výměnný - buď koncovka přímo do zdi, nebo prodlužovací kabel. A kolikrát se mi stalo, že mi někdo zakopnul o kabel? Mockrát. Tady se jen elegantně vycvakne.
• Ticho - Dokud nepoznáte, co to znamená úplně tichý počítač, nebo notebook, tak to nepochopíte. Air nevydá při normální zátěži ani hlásku. Disk je SSD, nejde tedy slyšet vůbec, ale vůbec nic. A to se mi zatraceně líbí.
• Výdechy a nádechy - Nejsou! Nebo ano, ale ne ty klasický. Vzduch se nasává zkrs klávesnici a výdechy jsou za otočným kloubem displeje. Neviditelný, což dobře vypadá a má to další výhodu. Nenasává se ten šílenej bordel z podkladu, třeba z deky.
• Výdrž - 7 hodin. Žádnej atom, žádnej miniaturní 10" displej. Regulerní notebook, kterej má tloušku tabletu. Na přednáškách už nemusím závodit o elektrickou zásuvku.

Co se mi nelíbí

• Hrana u touchpadu - Bohužel ta spodní hrana řeže do ruky. Ne vždycky, pouze při určitý pozici, ale i tak je to po pár hodinách neuvěřitelně otravný.
• Enter - Já vím, je to 13" a není tolik místa, ale ten Enter je hrozně maličkej a na straně. Většinou zmáčknu tlačítka, co jsou okolo něj z levý strany
• Hluk ve větší zátěži - Když už se Air rozfuní, tak to je slyšet.
• Probijí při nabíjení - Asi za to může hliníková konstrukce, ale pokud se Air nabíjí, tak po celým povrchu cítíte takový napětí. Možná je to vada kusu, máte to tak všichni? Pravda je, že mi to dělalo i kovovýho rámečku HTC Desire. Jenže, ten nestál čtyřicet tisíc.

Když to sečtu, můžu říct, že sem spokojenej. Tak, že sem to ani nečekal. Lion se mi líbí, nikdy sem na Windows dvakrát fixovanej nebyl a tohle je navíc vítaná změna.

Zrovna včera ve škole, když sem viděl ty obrovský Delly s přídavnejma baterkama a já se podíval jak tenkej a lehkej Air je s tím, že mě vydrží bez nabíjení delší dobu, sem si uvědomil jak úžasnej vlastně je.

A ta velikost a vůbec celej koncept Airu má jednu velkou výhodu - zjistíte, že si ho budete brát všude sebou a že i venku pro vás není nejmenší problém ho vytáhnout z brašny a zapnout, když vás někdo poprosí aby jste mu něco našel. Zkuste tohle s něčím jiným. Tolik se Vám do toho chtít nebude.

A o tom je MacBook Air. 

Permalink | Leave a comment  »

Je to něco přes rok, co jsem byl poměrně spokojený uživatel HTC Desire a je to pár dní, co jsem o něj přišel. Nijak zvlášť sem ho neoplakával a doufal, že si rychle vyberu něco jiného, ale jak těžká volba to nakonec bude, sem opravdu netušil.

Apple iPhone

Působí jako přízrak. Vystavován v rohu, sám od ostatních telefonů - jakoby k nim ani nepatřil. Zpracování je špičkové a podle toho vypadá. Jako luxusní špěrk, nebo mistroský kousek vyřezaný ze sopečného skla.

Nikdy jsem nebyl milovník Apple a iPhone taky ne. Ale změnily se moje požadavky a to dost rázně. Všechny ty mraky nefungujících vychytávek, chatrná konstrukce, nekompabilita a nestálost v systémech ve mě probudila myšlenku, že naprosto uzavřený iPhone vlastně bude nejlepší volba.

Navíc jako jediný telefon, a to i v budoucnu, podporuje Nike + (Software na běhání) což je pro mě obrovská výhoda. Má ideální velikost, protože nenávídím módu 4" palcových displejů.

Jediná nevýhoda teda vychází obrovská cena, která částěčně vychází z luxusního zpracování a hlavně jeho statusu - nikdo se nad tak velkou cenou nezastaví. Naopak.

Google Android

Srdeční záležitost, sázel sem na tenhle systém už od jeho začátků a na fórech přesvědčoval ostatní o správnosti jejich voleb týkající se HTC Hero.

Sám používám prakticky výhradně Google věci, od mailu, kalendář až Google + síť a to včetně oficiálnějších emailů, které provozuji na Google Apps. Přechod jinam by se rovnal prakticky bláznovství. Jejich synchronizace funguje naprosto příkladně a hladce.

Jak moc jsem zavislý na Google Maps, emailu a nebo třeba Pubtrun zjištuju až teď, když používám jiný telefon. Obrovský výběr kvalitních aplikací je velké plus. Rozšířenost iPhone a Androidu jim dává jednu z největších výhod před všema ostatníma

Windows Phone 7

Bez osobní zkušenosti, systém sotva dající se považovat za finální, ale to se dá říci o raném začátku Androidu taktéž. Základní menu vypadá na první pohled opravdu krásně, vše je navíc velice plynulé a telefony jsou hodně levné.

Jenže proč si vybrat Microsoft a jeho potřebu mít účty Hotmail, když už mám všechno od Google? Proč si vybrat systém s potenciálem, když už všechno co chci, mám jinde? Proč si vybrat zavřený systém, když můžu mít možnost volby?

Jen pár otázek, které mě napadli během pár vteřin.

O Google Android a jeho vývoji

Procházel sem si seznam dneska dostupných telefonů a jedním slovem - tragédie. Dvoujádra, 4,3" palcové displeje a obrovská velikost. Navíc většina disponuje firemními nadstavbami ve stylu TouchWiz nebo HTC Sense.

Ty jsou jedním slovem pro mě katastrofa. Začalo to pro mě Sense, které jsem na svém HTC Desire rychle odstranil. A Touchwiz sem měl možnost párkrát zkusit tak je to jako druhé ponožky - zbytečný a cejtíte je kdykoli se o něco snažíte.

Navíc móda dnešních telefonů pomalu kopíruje vývoj notebooků. Psal jsem o tom před rokem a nespletl jsem se. Zvětšující se počet aplikací předinstalovaných (A neodstranitelných) je alarmující a navíc začínají existovat speciální firemní HUBy a markety. Proč? Když něco potřebuju, mám oficiální Market. Od toho tam je.

Vždycky sem považoval Android za někoho, kdo si dovoluje nést štafetu jednoduchosti. Měl sem pocit, že to je jeho "idea". A tyhle velký hráči, z toho dělají něco uplně jiného. Telefony pro blbce, kteří ani neumí stáhnout něco z Marketu.

Ideální telefon?

Používal sem Desire s neoficiální ROM MIUI a byl sem naprosto spokojený. Pokud už někdo z výrobních společnosti, chce dělat nadstavby, prosím. Ale vemte si příklad z MIUI. Ta fungovala dokonale, nebyl v ní zbytečný balast, byla nesmírně rychlá a měla svůj koncept. Pokud tohle nedokážete použijte čistý Android.

Dnešní velikost mobilních telefonů je směšná. 4,3" palce? To nepochopím, prestože telefon používám nakždý den na web, poslouchám z něj hudbu a občas si i zahraju nějakou hru. Dokonce se podívám večer na nějaký seriál. Běhám s ním. A takhle velký telefon by mi přinesl minimální výhodu, naopak má mnohem více nevýhod.

A tak mi příjde, že jediný kdo to den pochopil je vlastně ten věčně zákazníky ignorující iPhone. Super rychlé rozhraní, skvělá velikost a žádný balast. Kdyby byl levnější vzal bych si ho všema deseti. Takhle sem si vybral Google Nexus S, protože to je pro m poslední správný Android telefon, mohl by být i menší, ale což. Navíc přináší OTA updaty, o čemž se může všem Samsung a HTC uživatelům jen zdát.

Vzpomenete si na to, až budete na HTC Sensation, nebo EVO 3D marně hledat 2.4 Android. 

Permalink | Leave a comment  »

Nedávno sem někde byl. Ehm, někde - bylo to v baru, a víte jak to vypadá. Každý má svůj malinký kapesní foták, kterým se cvakají "momentky" typu - "Támhle si všichni stoupněte, já Vás vyfotím". A podle toho ta kvalita vypadá, čest vyjímkám.

Ale tentokrát tam seděl jeden člověk, u kterého sem zpozoroval nějaký druh Canonu (k čertu s tebou, bílé víno!). Co jsem zpozoroval s větší určitostí bylo, že měl nasazenou pevnou padesátku - portrétní sklo se světelností kolem 1,4f? Ano, do baru ideální a on jen popíjel a fotáku se ani nedotkl. Na jeho obranu je potřeba říct, že tam měl slečnu. Každopádně sem se osmělil a hodinu strávil s tím, že sem různě podlézal židličku, stoly a skrze skleničky se snažil fotit svoje kolegy z práce. Jak se to povedlo nevím, fotky sem nikdy neviděl.

Co důležitější, vzpomněl sem si, že doma mám foták i já sám a tak sem se dneska vydal na pár kroků z baráku a snažil se vyfotit něco zajímavého. Jak to dopadlo posuďte sami. Já sem spokojen s tím, že sem překonal svou lenost a pro zajímavější motivy si snad tenhle týden udělám čas na výlet do Prahy. Samozřejmě se svojím Olympusem.

See the full gallery on Posterous

Permalink | Leave a comment  »

Ehm. Moje první doopravdické hodinky, když nepočítám ve třetí třídě funkcemi nabyté Casio s kalkulačkou a tlačítkem pro podsvícení. Provázely mě celé dospívání a myslím, že jejich čas se pomalu blíží ke konci. Odešlo těsnění a často se mlží. Ale rozhodně je nevyhodím - jsou první a ty se nevyhazují.

Určitě sem je měl na ruce při všem důležitém a i teď, když jsou prakticky rozbité, je z ruky sundat nemůžu. Myslím, že určily příští trend pro moje další hodinky. Hranaté pouzdro, něco mezi sportem a oblekovkami a hlavně ta váha. Mají myslím, přes 200 gramů a příští lehčí určitě nechci. Co jediné mě na nich mrzí je, že jsou to quartzky. A to už ty příští nebudou. Budou hezčí, lepší, mechanické. Ale tyhle byly první - a na ty se nezapomíná.

See the full gallery on Posterous

Permalink | Leave a comment  »

Nike + je poněkud široké téma, protože kromě univerzální webové aplikace obsahuje také boty, iPody, iPhony a jejich aplikace, stejně jako například speciální oblečení. Já se spokojím s webovou aplikací a speciálními hodinkami. Nechci vše popisovat do detailů, spíše popsat samotný přístroj a webovou aplikaci.

Vybral sem si hodinky, v marketingové řeči je to Nike + SportBand. Jde o malý přístroj, který si připnete na zápěstí jako hodinky a spárujete ho s čipem v botě. K němu dodávaná aplikace je velice jednoduchá, ale naprosto dostatečná. Potěšující je možnost si vybrat, jaké údaje se Vám budou při běhu ukazovat. Pro mě je důležitá vlastně jen celková vzdálenost a tempo na kilometr (jdou také nastavit míle). Jakmile toho máte zvoleno víc, budete si při běhu připadat jako blázen, protože nebudete dělat nic jiného než neustále něco mačkat. Na výběr jsou dál stopky, spálené kalorie a aktuální čas. Vše přepínáte malým tlačítkem na vnější straně pod displejem.

V aplikaci nastavíte údaje o Vašem účtu na Nike + serveru, vaši váhu pro výpočet kalorií a poté vše funguje automaticky. Při každém vložení do počítače se údaje o Vašem běhu zanesou na webovou aplikaci, kde si ho můžete prohlížet. A to je všechno, nikde jinde se nic neuchovává, žádná desktop aplikace neexistuje. Pouze pokud chcete základní informace, tak na přístroji lze stisknout tlačítko a to vám ukáže informace o posledním běhu, souhrn za týden a za všechny absolvované běhy.

Upload trvá pár sekund a poté je Vám v prohlížeči automaticky otevřena stránka s během. Na něm vidíte Váš celkový čas, čas na kilometr, spálené kalorie a vzdálenost. Je tam křivka, která kopíruje Vaše tempo a každý běh lze označit třemi věcmi: pocit, počasí a styl povrchu. Navíc lze přidat krátký komentář. Na stránce s běhy lze pak zobrazit vaše běhy za týden, měsíc, rok a také asi 30 posledních. Dobrá je tabulka, která vám ukazuje nejrychlejší čas na jedné míli, pěti a deseti kilometrech.

Nicméně nejzajímavější je asi část challenges a goals. Začnu goals, což v překladu znamená cíle a je asi jasný jejich princip. Máte možnost si nastavit cíl v oblasti tempa, celkové vzdálenost, kalorií a počtu běhů za týden. Za každé splnění cíle dostanete medaili. Graficky je velice povedená, nicméně po chvíli Vás jejich sbírání přestane naplňovat a tady se dostáváme k největší výhodě Nike +.

Challenges. V překladu asi výzvy a pro jejich pochopení je důležité uvědomit si jednu věc. Čím více opravdových přátel na Nike + máte, tím lépe pro vás. Každý z Vás může vytvořit svoji challenge a nechat jí buď otevřenou pro všechny, nebo co je zajímavější soukromou, kdy se připojí jen vybraní jedinci. Umíte si asi představit jak Vás nutí běhat soutěž s kamarády, kdy například ten, co prohraje zaplatí za všechny v hospodě pivo. Na výběr je zase více druhů. Klasický, kdo dříve splní určitou vzdálenost vyhrává. Na nejvyšší počet kilometrů za určitý čas. Nejrychlejší čas na Vámi určenou vzdálenost a poté určitý mix, kdy máte určen počet kilometrů, který za daný čas musíte splnit - v tomto případě vyhrává každý, kdo limit splní včas. Jindy je to pouze jeden. Za vyhraný challenge dostane krásný pohár. Navíc challenges jsou na Nike + mraky a to i z České Republiky. Pro ukázku je to třeba o nejvyšší počet kilometrů naběhaný univerzitou, krajem nebo oblastmi v Praze. Pouze pozor na malou nástrahu, challenge vyhrává ten, kdo první svoje údaje na web nahraje. Stalo se mi, že kamarád splnil limit časem později než já, nicméně se k počítači dostal dříve a challenge tak vyhrál.

Zlepšovat se Vás nutí také speciální panáček, Váš avatar, kterého lze nakonfigurovat, aby se Vám podobal. Vypisuje hlášky a provádí různé cviky podle toho, jak úspěšný zrovna jste. Asi poslední věc jsou levels. Těch je šest a každá je za jiný počet naběhaných kilometrů. Při splnění limitu se Vám pak celá aplikace lehce změní. Abych nezapomněl, existuje speciální možnost tréninku, která ukazuje jak a kdy chodit běhat, aby jste se dostali do tempa. Existují varianty pro sportovce, začátečníky, nebo přípravy na maratón a tak dál.

Samotné měření je v rámci možností přesné. Pokud běháte například po ovále, nebo rovných cestách je všechno v pořádku. Problém nastává pokud je trasa do velkého kopce, nebo naopak z kopce. Potom již měření není moc přesné. Stejné je to i s rychlostí běhu. Sprinty jsou mimo možnosti čipu. Což, ale není takový problém. V nastavení lze navíc celý systém nakalibrovat. Upevnění hodinek na ruku je jednoduché a rozhodně padnou i na velmi tenkou ženskou ruku, stejně jako na chlapskou. Materiál je příjemně pogumovaný plast. Na ruce SportBand vůbec nepřekáží a ani z ní při máchání nepadá. Nike doporučuje nosit hodinky vnitřní straně zápěstí, ale dají se nosit i jako normální hodinky. Ale je pravda, že první způsob je při běhání pro mě příjemnější.

Abych to vše shrnul. Nike + SportBand je geniální věc pro běžce, kterým nezáleží na přesných údajích a nepotřebují speciální GPS systémy. Pokud najdete dostatek přátel pro běh a budete využívat challenges, garantuji Vám, že se budete královsky bavit a jen tak s běháním neseknete. Naopak, budete chodit často. Tak často, že ani nebudete vědět proč. Prostě protože se budete snažit porazit ty druhé. A to je myslím hlavní poslání těchto hraček - donutit Vás běhat. Problém nastane jedině pokud v okolí žádného běžce s Nike + nemáte.

See the full gallery on Posterous

Permalink | Leave a comment  »

Android už nějaký ten čas mám a samozřejmě už vyprchalo počáteční nadšení a spolu s ním dennodenní mnohonásobná instalace a odinstalace aplikací. Nakonec jsem našel seznam bez, kterých by telefon byl poloviční a pět pro mě nejdůležitějších Vám zde popíšu.

5. Facebook

Facebook aplikace prošla nedávnou velkou proměnou a konečně vypadá použitelně. Do té doby se více vyplatilo používat Touch verzi Facebooku v browseru. Zlepšena byla hlavně podpora notifikací, které se konečně načítají při každém zobrazení základního menu. Jediné, co mě neustále vadí, je nemožnost otevření odkazu přímo v aplikaci. Například notifikace vás upozorní na nový komentář, který ale otevřete naprosto nelogicky v prohlížeči.

4. Last.fm

Jaký má smysl dnes poslouchat hudbu bez toho, aniž by o tom někdo věděl? Last.fm funguje jak se stock přehrávačem androidu tak i s jeho HTC verzí. Funguje spolehlivě, nastavení je poměrně bohaté, nicméně není tak rozsáhlé jako mají jiné aplikace. Ona samotná ale nabízí prakticky všechny vymoženosti webu, což je obrovské plus.

3. Shazam

Stává se mi prakticky neustále, že slyším hudbu, kterou bych si rád doma poslechl, ale bohužel. Bez názvu je těžké jí najít. Shazam funguje na principu poslechnutí úseku hudby, který servery vyhodnotí a vám vrátí výsledek - název interpreta a skladby. Funguje spolehlivě, stačí i slabá hlasitost, nicméně je potřeba mít okolo sebe ticho. Rozhodně do toho nesmí nikdo mluvit. Aplikace je to rozhodně neocenitelná, obzvlášt pro milovníky hudby.

2. TweetDeck

TweetDeck aplikace je jedna z nejlepších a nejpoužívanějších pro Twitter na desktopu. Android verze je zatím v betaverzi, ale je více než použitelná. Podporuje navíc kromě Twitteru také Facebook, Buzz a Foursquare. Má pro mě jedno z nejhezčích UI, které je velice přehledné. Synchronizace s TweetDeck učtem umožnuje mít stejné rozložení sloupců jako máte na desktop verzi. Možná, že takový Seesmic toho umí víc, ale rychlost s jakou se TweetDeck vyvijí je neuvěřitelná.

1. Trillian

Najít na Android přijatelný IM program je nadlidský úkol. Vyzkoušel sem prakticky všechny a jeden z jejich největších problémů je opravdu ošklivé UI. Nový Trillian je stejně jako TweetDeck v betaverzi, ale už ta funguje spolehlivě. Zatím bohužel chybí MSN protokol, ale zbytek je přítomen, včetně Facebook chatu, který chodí překvapivě velice svižně oproti jiným IM programům. Navíc Trillian podporuje uživatelské účty. Zatím mi jen chybí větší možnosti nastavení.

Permalink | Leave a comment  »

Pokaždém článku v novinách, při pohledu na nadživotní bradavici Paroubka, nebo při další korupčí aféře mám nutkavé pocity napsat o naší politické scéně něco nelichotivého. Sdělit těm natvrdlejším, že je něco špatně.

Vždycky skončím u úvodu.

Chci toho popsat tolik, ale vtěsnat tu záplavu myšlenek do pár řádku, aby z toho pořád zbylo něco čtivého, je nemožné. A dnes, když jsem se znova pokoušel o nemožné, mě došlo, že to je největší problém dnešní politiky.

Vyjmenujte všechny její  nedostatky a tak dlouhý článek Vám nikdo neotiskne. Zkusit to opačně? Twitter na to bohatě stačí.

Jenže ta největší chyba není nahoře, nýbrž dole. Pořád nám totiž zůstává právo vyjádřit se a projevit nesouhlas. Dokonce si stále můžeme vybrat koho budeme volit. Ten luxus tu dlouho let nebyl. A je to vidět.

Rozesmívají mě hádky oranžových a modrých o to kdo je větší zloděj. Kradou obě barvy. A asi ne jenom oni. A přece všechno se za celou moderní historii zde mění pouze jejich pořadí.

Myslím, že toho bylo dost. Nebudu Vám říkat koho máte volit. Přečtěte si stranické programy a zkuste přitom u toho myslet a nenechat sebou manipulovat. Až najdete Vám nejsypmatičtější, dejte té straně hlas ať je to kdokoli. Možná nevyhraje, ale konečně by započala změna.

A když bude nejhůř, pořád tu máme právo demonstrovat. Myslím, že je na čase ukázat, že občani nejsou jen čísla v průzkumech, ale že jsme také morální barometr. Ten, který politice tolik chybí.

Permalink | Leave a comment  »

O Hlavě XXII asi není potřeba moc říkat. Její pověst mluví sama za sebe. Jelikož sem se k ní přes jednoho kamaráda dostal podezřele snadno, mohlo mě něco varovat. Nicméně jsem jí odložil a dostal se k ní teprve nedávno. Téma je mi poměrně blízké, absurditu mám rád a stejně tak Druhou světovou válku. Potom, co jsem se dozvěděl hlavní pointu, tedy obsah nařízení Hlavy XXII sem si řekl, že sem určitě nešlápl vedle.

Spletl jsem se. Možná teď budu působit barbarsky a asi jsem nepochopil smysl knihy, ale je nesmírně nudná. Nedočetl jsem jí, to se přiznám. Zatím. A pochybuju, že se tak někdy stane. Pár světlých momentů tam určitě je. V hlavě mi uvízlo hlavně Yossarianovo posunutí linie za Boloňu a popisy ze špitálů. Ale tím to končí. Nějak mi to degraduje celou válku na něco, co snad není hodné pozornosti. Hrátky se jmény mi příjdou ulítlé, ale budiž. Popisy jednotlivých generálů, majorů a poručíků jsem už nezkousl - nedokázal jsem si zapamatovat ani jednoho pořádně. Čekal jsem, že se to zlepší, ale nestalo.

Takže jí jako snad jednu z prvních knížek odkládám a v hlavě jí mám zaškatulkováno "na později". S úctou k legendě, představoval sem si to jinak. Zkuste radši Mefista od Klause Manna, ta má příjemné tempo. I když je to zcela něco jiného.

Permalink | Leave a comment  »

Vlastně jsem přišel na to, že psát opravdový blog je pro mě zbytečně luxusní řešení. Navíc kouzlo aplikací jako je Twitter tkví hlavně v jejich kompaktnosti, jednoduchosti a vlastně geniálním nápadu.

Permalink | Leave a comment  »