Martin Smejkal

Android už nějaký ten čas mám a samozřejmě už vyprchalo počáteční nadšení a spolu s ním dennodenní mnohonásobná instalace a odinstalace aplikací. Nakonec jsem našel seznam bez, kterých by telefon byl poloviční a pět pro mě nejdůležitějších Vám zde popíšu.

5. Facebook

Facebook aplikace prošla nedávnou velkou proměnou a konečně vypadá použitelně. Do té doby se více vyplatilo používat Touch verzi Facebooku v browseru. Zlepšena byla hlavně podpora notifikací, které se konečně načítají při každém zobrazení základního menu. Jediné, co mě neustále vadí, je nemožnost otevření odkazu přímo v aplikaci. Například notifikace vás upozorní na nový komentář, který ale otevřete naprosto nelogicky v prohlížeči.

4. Last.fm

Jaký má smysl dnes poslouchat hudbu bez toho, aniž by o tom někdo věděl? Last.fm funguje jak se stock přehrávačem androidu tak i s jeho HTC verzí. Funguje spolehlivě, nastavení je poměrně bohaté, nicméně není tak rozsáhlé jako mají jiné aplikace. Ona samotná ale nabízí prakticky všechny vymoženosti webu, což je obrovské plus.

3. Shazam

Stává se mi prakticky neustále, že slyším hudbu, kterou bych si rád doma poslechl, ale bohužel. Bez názvu je těžké jí najít. Shazam funguje na principu poslechnutí úseku hudby, který servery vyhodnotí a vám vrátí výsledek - název interpreta a skladby. Funguje spolehlivě, stačí i slabá hlasitost, nicméně je potřeba mít okolo sebe ticho. Rozhodně do toho nesmí nikdo mluvit. Aplikace je to rozhodně neocenitelná, obzvlášt pro milovníky hudby.

2. TweetDeck

TweetDeck aplikace je jedna z nejlepších a nejpoužívanějších pro Twitter na desktopu. Android verze je zatím v betaverzi, ale je více než použitelná. Podporuje navíc kromě Twitteru také Facebook, Buzz a Foursquare. Má pro mě jedno z nejhezčích UI, které je velice přehledné. Synchronizace s TweetDeck učtem umožnuje mít stejné rozložení sloupců jako máte na desktop verzi. Možná, že takový Seesmic toho umí víc, ale rychlost s jakou se TweetDeck vyvijí je neuvěřitelná.

1. Trillian

Najít na Android přijatelný IM program je nadlidský úkol. Vyzkoušel sem prakticky všechny a jeden z jejich největších problémů je opravdu ošklivé UI. Nový Trillian je stejně jako TweetDeck v betaverzi, ale už ta funguje spolehlivě. Zatím bohužel chybí MSN protokol, ale zbytek je přítomen, včetně Facebook chatu, který chodí překvapivě velice svižně oproti jiným IM programům. Navíc Trillian podporuje uživatelské účty. Zatím mi jen chybí větší možnosti nastavení.

Pokaždém článku v novinách, při pohledu na nadživotní bradavici Paroubka, nebo při další korupčí aféře mám nutkavé pocity napsat o naší politické scéně něco nelichotivého. Sdělit těm natvrdlejším, že je něco špatně.

Vždycky skončím u úvodu.

Chci toho popsat tolik, ale vtěsnat tu záplavu myšlenek do pár řádku, aby z toho pořád zbylo něco čtivého, je nemožné. A dnes, když jsem se znova pokoušel o nemožné, mě došlo, že to je největší problém dnešní politiky.

Vyjmenujte všechny její  nedostatky a tak dlouhý článek Vám nikdo neotiskne. Zkusit to opačně? Twitter na to bohatě stačí.

Jenže ta největší chyba není nahoře, nýbrž dole. Pořád nám totiž zůstává právo vyjádřit se a projevit nesouhlas. Dokonce si stále můžeme vybrat koho budeme volit. Ten luxus tu dlouho let nebyl. A je to vidět.

Rozesmívají mě hádky oranžových a modrých o to kdo je větší zloděj. Kradou obě barvy. A asi ne jenom oni. A přece všechno se za celou moderní historii zde mění pouze jejich pořadí.

Myslím, že toho bylo dost. Nebudu Vám říkat koho máte volit. Přečtěte si stranické programy a zkuste přitom u toho myslet a nenechat sebou manipulovat. Až najdete Vám nejsypmatičtější, dejte té straně hlas ať je to kdokoli. Možná nevyhraje, ale konečně by započala změna.

A když bude nejhůř, pořád tu máme právo demonstrovat. Myslím, že je na čase ukázat, že občani nejsou jen čísla v průzkumech, ale že jsme také morální barometr. Ten, který politice tolik chybí.

O Hlavě XXII asi není potřeba moc říkat. Její pověst mluví sama za sebe. Jelikož sem se k ní přes jednoho kamaráda dostal podezřele snadno, mohlo mě něco varovat. Nicméně jsem jí odložil a dostal se k ní teprve nedávno. Téma je mi poměrně blízké, absurditu mám rád a stejně tak Druhou světovou válku. Potom, co jsem se dozvěděl hlavní pointu, tedy obsah nařízení Hlavy XXII sem si řekl, že sem určitě nešlápl vedle.

Spletl jsem se. Možná teď budu působit barbarsky a asi jsem nepochopil smysl knihy, ale je nesmírně nudná. Nedočetl jsem jí, to se přiznám. Zatím. A pochybuju, že se tak někdy stane. Pár světlých momentů tam určitě je. V hlavě mi uvízlo hlavně Yossarianovo posunutí linie za Boloňu a popisy ze špitálů. Ale tím to končí. Nějak mi to degraduje celou válku na něco, co snad není hodné pozornosti. Hrátky se jmény mi příjdou ulítlé, ale budiž. Popisy jednotlivých generálů, majorů a poručíků jsem už nezkousl - nedokázal jsem si zapamatovat ani jednoho pořádně. Čekal jsem, že se to zlepší, ale nestalo.

Takže jí jako snad jednu z prvních knížek odkládám a v hlavě jí mám zaškatulkováno "na později". S úctou k legendě, představoval sem si to jinak. Zkuste radši Mefista od Klause Manna, ta má příjemné tempo. I když je to zcela něco jiného.

Vlastně jsem přišel na to, že psát opravdový blog je pro mě zbytečně luxusní řešení. Navíc kouzlo aplikací jako je Twitter tkví hlavně v jejich kompaktnosti, jednoduchosti a vlastně geniálním nápadu.